mlynářského pomocníka, hladovějícího mí!ence nepatrného
děvčete řemeslnického, dělila jen teninká přehrada
společenská. Svou bledou souchotinářskou Mignon nalézá
básník ilIusionista v sprostotě a kalu proletářského smetiště ˜
a tento kout, povržený a literaturou tehdejší míjený,
popisuje Mácha, dotud pathetík velkolepých krajin a
romantických situací, se vzácným, podrobným smyslem pro
realitu, s pronikavostí genru realistického a s humorem
zcela rozmarným. Touto methodou pozorování genrového,
které touž dobou, arciť v Iičení zcela jiných vrstev
společenských, uživali u nás Rubeš a Tyl, zmocnil se Mácha
několika postav a výjevů již v .Cikánech", ale nyní,
třebaže líčí svou ubohou sentimentální hrdinku jako obět
hmotného úpadku z někdejšího blahobytu, poprvé
uvědoměle a s plnou odvahou činí od vnitřní reality krok ke
skutečností vnější, sociální, ryze pražské a stává se
předchůdcem realísmu genrového i kresby společenské. Tak
.Marínka", práce, v níž Mácha jest umělecky
nejsamostatnější, podává mnoho slibů pro budoucnost. zlý Osud
nedopřál, aby Mácha sliby ty naplní! sám.

X.

Pojímáme-li .Obrazy ze života mého" za zdroj
životopisného poznání pro poslední léta Máchových studií
právnických, rýsuje se před námi život velmí chmurný
a neutěšený. Skutečnost však byla mnohem chmurnější.

Právnická studia odhalila Máchovo opravdové nadání
juristické a otvírala mu cestu k společenskému vzestupu
a hmotnému zajištění; Mácha, vykonav rychle a se zdarem

XLI