dcerou skromného knihaře z Truhlářské ulice v Praze,
Eleonorou Šomkovou, kterou si přebásnil v goetheovskou
Mignon. Máchův vytrvalý přelud nedal se vyléčiti ani
nespolehlivým, pošetilým chováním mělkého a vrtkavého
děvčete, ani nepříjemným jejím 'okolím rodinným. Mácha
se stili sova! si celý poměr, jejž sám vystupňoval v
osudovou vášeň, jako balladu, uvedenou měkkými akkordy
na kytaru, převedenou však záhy v rušnou dramatiku
s výbuchy žárlivosti, se sliby a hrozbami lásky, se slzami
elegie. Byly to však jen otrávené slzy iIluse.

Roku 1833 Mácha uzřel Krkonoše, jejichž
liduprázdnou a ponurou horskou krásu narýsoval v mrákotném
podání na okraj několika svých částí autobiografických
novel!. Roku 1835 dostal se přes Tyroly do Benátek a
do Terstu, kde do cestovního zápisníku vrhl několik
geniálnich skizz impressionistických a uvědomil si kontrast
severního smutku a jižní přírody, k němuž se opět a
opět vracel. Italii a zejména Benátky Mácha pozoroval
již očima Childe-Haroldovýma: největším dojmem, jejž
po německé idealistické,fiIosofii Máchovi přinesla léta
třicátá, bylo poznání poesie lorda Byrona.

VII.

Zdá se, že polští romantíkové, z jejichž rukou,
chvějících se a vášnivých, Mácha přijal ve věku dvacetí let
překlady děl Byronových, mimoděk vnutili českému
básníku také své velmi jednostranné a velmi neúplné pojetí
anglického genia. Byron, jenž se rázem zmocňuje ducha
a lásky českého žáka německé romantiky a metafysiky

XXVII