Za studií filosofic!{ých i právnických Mácha, jenž zároveň
i v logice a mathematice hledal oporu proti jednostranně
rozvité sentimentalitě, soustavně se zabýval
spekulativní filosofií, a tu jako závratný cyklon strhl jeho ducha
abstraktni idealismus a individualismus myslitelil ze školy
Kantovy. Tím se citový subjektivismus jeho mládí
postupně proměňoval v subjektivismus metafysický, a duchu
Máchovu, propadlému důslednému iIIusionismu, znovu
mizely všecky zjevy, rozplývající se jako ranní páry, jako
lehké mlhy na měsíci.

Nejprve se Mácha naučil mysliti v kategoriích
ídealismu Kantova a Schillerova: pravou skutečnosti jsou jen
zásvětné, skryté, vzdálené ideje věcí - a trpěl tím více
věčným tím rozporem mezi ideálem a skutečnosti, mezi
světem hmoty a domovem světla, mezi temnotou noci a
jasnými hvězdami ve výši. Zároveň život dával chudému
proletáři, neznámému básníku, zrazenému milenci strašné
a nezapomenutelné naučení: tvoříme si jen proto iIIuse,
abychom záhy poznali jejich nicotu; opíjíme se jen proto
krásnými sny, aby skutečnost nás z nich nelítostně
probudila; milujeme v ženách jen proto přeludy, abychom tím
jistěji a hlouběji byli raněni nicotnou, urážlivou neb
ubohou skutečností všední pravdy. A tak Mácha, který
v životě volal po závratných ideálech, dostávaje podílem
jen trudnou, nuznou existenci ubožáka pod nízkým
stropem vychladné světnice; který ve vlasteneckém horlení
toužil po mohutném obnovení dávné slávy, setkávaje se
kolcm sebe jen s malicherností snah a se zbabělostí
ustrašeného okolí; který miloval, ba zbožňoval ženy až
k serafickému vytržení, shledávaje posléze, že přišel příliŠ

XXII