dějin soukromými zápletkami hodně děsivého a
výjimečného rázu, dobrodružstvímí Isáky a přátelství ničím se
nevymykal z rámce historické naší romantiky

Ale v jíném smyslu chtěl a měl býti Mácha i v tomto
gemu průkopníkem: kladl zvláštní důraz na přesné
vystižení dobového ovzduší; hledal archaistický kolorit
v řeči; usiloval zachytiti tajemnou souvislost mezí půdou
a dějem na ní se odehrávajícím; toužil vytvořiti
historický román z impresse dějinné a krajinářské. Románová
archaeologie byla mu prostředkem náladovosti; introspekce
v dobu podmínkou introspekce v duši reka a v duši
vlastní; vzkříšená minulost mocným popudem elegického
roztoužení. Z historických fragmentů Máchových
nezůstávají v paměti ani postavy, ani děje, ani rozhovory,
nýbrž suggestivně vyvolané akkordy citové: výsledním
dojmem románu • Kat" jest jeho elegické motto .Ó králi,
dobrou noc!" rozvedené s uměnim mistrovského
symfonika po lesích a hradech, údolich a vězeních, které
básník sytě vylíčil.

Na tomto prohloubení romaneskního historismu a
novellistického elegismu u Máchy měly cizí vzory značný
podíl. S odbornou podrobností bylo dolíčeno, že právě
v . těchto dílech Mácha sloučil středověkou
archaeologipopisného umění Waltera Scotta s vlasteneckým
pathosem Herlošových elegií v próse a s kultem národ·
ního lidového mythu pravěku, jak jej do zámezí provedla
romantika polská, která v době velkého povstání osobně
i literárně působila na mladší spisovatele české; především
Mácha sám, jenž polské romantice vedle sympathií
přinášel i duševní praedisposice vstříc a jenž i ve
vlaste
* XIX