žený hrůzami, násilnostmi, podivnými rodinnými a
kmenovými zápletkami, měl rozfíjeti v zauzlení složitém a
dramatickém jeden vůdčí motiv, který se objevil
básnikovi při zamyšleném pohledu do krajiny nebo který jako'
temný hlas srdce překvapil jej uprostřed nečinného sněni.
Proto Mácha prováděl krajinářská ličení, plná původních a
při mých postřehů, dříve nežli dějovou kostru; proto před
charakteristikou osob, buď romanticky konvenčních, nebo
matných, vypracoval si dlouhé, volně rhytmované lyrické
reflexe, které měly románům a povidkám dáti atmosféru.

Tři nestejně rozměrné fragmenty široce
koncipovaného románu .Ka t" ze života záhadného dobrodruha
Václava IV., jenž ve věčném střídání moci a nízkosti, sku·
tečnosti a hry prohrál osud, "Křivoklad", • Valdek" a
"K a r I ů v Týn", právě jako oba pouze lehce nastíněné no·
vellistickézlomky .Valdice" a .Klášter Sázavský',
i kdyby ruka tvůrcova nebyla předčasně nad dilem nehotovým
ztuhla, jistě by nebyly uzrály v pravídelné romány pevné
dějgvé osnovy a přesného psychologického zkloubení; na·
opak, byly by zůstaly lyrickými improvisacemi, v nichž by
mrtvé kamení hradů, vrchů, zřícenin tvořilo ústřední bod,
kolem kterého by chmurné nálady a elegické meditace
básníkovy byly kroužily jako černé ptaetvo kolem starýdi
hlásek drolicích se tvrzí. Mácha jako nove1Iista, jako
interpret dějin národních nepředstavoval v těchto pracích
nikterak pokrok literární: střepy románu .Kat" ukazují, že
patnácté století a kvasící zmatky doby Václavovy nepojímal
s větší hloubkou než Tyl, Klicpera, Chocholoušek, nemaje,
jakkoli do děje episodicky uvedl postavu Husovu,
správného tušení o vlastní velikosti oné doby; také výklad

XVIII