ských hřbitovů; loupežnické romantice, která ve
vyhoštěncích a odsouzencích spatřovala oběti společenské
ukrutnosti, odpovídala Máchova zálíbná účast při popravách;
na dlouhých cestách osamělýmí krajinami sbližoval se
Mácha s cikány, kteří jíž od dob Goetheova ,milze"
nerozlučně byli spojeni s romantikou rytířskou. Stilisuje
takto svůj život jako svou poesii, Mácha romantismus
nejen básnil, nýbrž í prožíval. Hned v prvním roce
filosofíe se Máchův romantísmus, do té doby národně
'bezbarvý, ba namnoze zněmčilý, proměnil v romantiku
vlasteneckou, v elegismus český a hístorický.

IV.

Osobnimu působeni Jungmannovu na Máchu, styku
s Josefem Pokorným, účasti na vlasteneckých a politických
hovorech mladé družiny, čtení starých kronik a dějepisců,
k nimž Máchu původně přivedl zájem romanticky dějový,
dojmům z Rukopisu Královédvorského dlužno příčítati
základní převrat, jenž se s Máchou na rozhraní let
dvacátých a třicátých stal ve prospěch smýšlení národnlho,
dotud nejasného a neuvědomělého. Již v německé lyríce
Máchově ozývá se vůdčí motiv jeho pozdější vlastenecké
pathetiky: protiklad slavné rytířské minulosti české a
přítomné úpadkové elegie i zádumčivé skleslosti;
prohloubením této myšlenky, jejíž kořeny tkví v oblasti citové,
jest všecko pozdější Máchovo horování vlastenecké. Ne·
maje politického smyslu v této době veřejně spoutané a
bezmocné; nepociťuje příliš proníkavě kmenového anta·
gonismu a proto neklada zvláštního důrazu na jazykové

XVI