III. Kolísaje vlivem knižním i německé školní výchovy nerozhodně mezi produkcí českou a německou, student Mácha napsal první své básnické pokusy nejen německým jazykem, ale i představami a obrazy, lyrickou fraseologíí, sentimentálním slovníkem svých německých vzorů. V těchto verších, zcela epigonských, které však nejsou bez lyrické výmluvnosti a bez mohutného pathosu, spatřujeme klíč k veškeré další Máchově tvorbě básnické. Nehledíc ani k tomu, že je tu v prvnim útvaru skupena řada poetických obrazů pro Máchu příznačných, které se později čtenářům jeho "Máje" staly nezapomenutelnými, ani pak k tomu, že jsou tu nadhozeny všecky hlavní motivy Máchovy lyriky, od náboženské meditace po záhrobní nihi!ismus, od přecítlívělé poesie hřbitovní po vzrušenou elegii vlastenecko-historickou, - v tomto drobném sešitku nalézáme již základní krystalisací básnické osobnosti Máchovy: jest to rozený lyrik, výhradní krajinář duše, jemuž dějový motiv nebo epická postava, dramatická zápletka nebo historický příběh jsou pouhou záminkou dušemalby, pouhou dekorací cílového stavu, pouhým znázorněnim nového odstinu smutku a beznaděje. Tak se Mácha roku 1829, v době nejvyšší tvůrčí síly jak Kollárovy tak Čelakovského, jevil nejčístším a nejryzejšim ingeniem lyrickým svého národa. Všecky tyto cítové a myšlenkové vzněty byly však Máchovi opravdovou životní skutečností, jako vůbec jeho život a jeho poesie tvoříly vždy nerozlučnou, organickou XIV