Postaven jsa takto mezi miláčky mladši generace,
která vědomě pokračovala v jeho dile básnickém, ocitá
se náhle Mácha, podle dřivějšího mínění pouhý
protichůdce veškeré literární tradíce našeho obrození
národního, v stejné řadě s oněmi slovesnými průkopníky, kteří
provedli převrat od vlastenecké romantiky k modernímu
písemnictví vnitřní pravdy a životní skutečnosti v
samém sousedství Boženy Němcové a Karla Havlíčka. Ná·
leží tam nejen vší vnitřní tendencí svého uměleckého
dila, ale i zvláštním propagačním posláním své činnosti.
Mácha, jenž větší měrou než kterýkoli z naších básníků
tehdejších i starších, původně závisel na myšlenkách
i formách německé romantiky, překonává ji ponenáhlu
sám v sobě a odkazuje k novému vzoru poetickému,
který celou složitou podstatou svou zaručuje přehodnocení
a přemožení jednostranné citovosti a bolestné
fantastičnosti pozdni školy německých romantiků. Jest to Byr o n,
jejž prostředníctvím Iíteratury polské Mácha uvedl k nám,
na jistou dobu sám v něm utonul, dávaje vlastnímu
obsahu lyrickému opět a opět vnější roucho byronovské, až
posléze jevil se nedoceňujícím a malodušným soudcům
jako pouhý epigon jinorodého genia anglíckého. Dnes,
kdy přehnaně důrazné odkazování k Máchově závislosti
na básníkovi "Parisiny" a "Korsara" zatemnilo i u znalců
pochopení pro vnitřní samostatnost, osobní původnost,
individuální pravdívost bytosti a tvorby Máchovy, také
krítika i věda v zdravé a správné reakci se vracejí k
názoru básnického pokolení před půlstoletím, které v pěvci
"Máje" předem vídělo tVllrce a průkopníka.

x