XLVI-

ÚVOD

ného zániku,Nnspirován zoufalstvím a smrtelnou
úzkostí našel na drsných a gigan~ických svých
skřipkách, jichž smyčcem pohybovala neviditelná
ruka celého kmwe, nejvyšši tóny života, které
zalehly barbarsky a mohutně v generaci hrající
si morbidní hudbou smrti umělé, přinášející po·
slední sensaci smyslům umdleným.

Pohled na takový bludný, chmurný balvan
zanesený jakoby náhodou do zcela odlišného
prostředí, klesající velkou svou vnitřní tíhou
hluboko do půdy napro'sto jiného složení, nesoucí
v hluhok:J"ch svých rýhách stopy větru Ll bouří
vzJákL;ích kOi1l,in, slovcm zamyšlení 8C nad
zjevem, jakým jest Petr Bezruč, naplňuje
zvláštní skepsí o oprávněnosti vývojové filiace a
pragmatického výkladu nové české poesie, dosud
nedovršené, neuzavřené, plynoucí a vlnící se.,
Skepsi té podlehne nepochybně i čtenář těchto
úvodních slov, která pokusila s·e vnitřně spojit,
historicky seskupit, přehledně urovnat velké
bohatství zjevů skládajících české nové básnictví.
Leč ten, kdo ~ochopí, že tato snaha vyložit a
seskupit, srovnat a učlenit novou českou
poesitr.ěla konečný jiný cíl, totiž usnadnit a
prohloubit, přioravit a doplnit vlastní esthetickou rozkoš
četby chutnající a vnímající, sensitivní i
intellektuelní zároveň, pi'izná snad určitou míru
oprá vněnosti a účelnosti této skizze úvodní.

Arne Novák.