ký proti romantik, přiblížil mesianismu velkých
polských romantiků z hrdinské doby polského básnictví,
Mickiewiczovu, Slowackého a Krasiňského, kteří
povznášeli mysl národa, zhrouceného nezdarem
politického povstání r. 1830. Věřili, že právě Polákům jest
Prozřetelností přisouzeno vůdčí místo nejenom mezi
Slovany, nýbrž v Evropě vůbec: z nich mají vyjíti
hrdinové, kteří svůj meč posvětí službě Ducha, v
ničem neopouštějíce půdu zjeveného náboženství
.římsko-katolického. Tohoto zvláštního poslání si
zasloužili Poláci svým dlouhým a těžkým utrpením, kterým
je Bůh označil za národ vyvolený - Polska, která
za ostatní země byla rozpiata na kříži, postaví se
v jejich čelo, nesouc na prsou knihu a v ruce pla-,
menný meč. U Neritdy ovšem není příznačných
polských prvků katolických; budoucnost se mu jeví
spíše v podobě demokratické humanity než ve formě
hrdinství náboženského, ale také u něho má mesia-,
nismus zřejmý rys mystický, který si mu~íme
vyložiti duševním převratem, při voděným nemocí,
stárnutím, ale zároveň i odvrácením od liberalistického
názoru všeevropského k podvědomým dotud
hodnotám plemenného přesvědčení, o něž se sdílel s
mysliteli a básníky národního znovuzrození.

Mínil-li Neruda původně přejíti od chmurné nálady
Velkého pátku k plesné naději velkonoční, můžeme
ohlas toho shledáv:ati i v provedeném celku Zpěvů
pátečních. Právě drLlhá polovice cyklu se odvradod
bole!?tt1~Jré:l~i~1<ého .řešéní iiáioanfótá.Zl{y,n~ .#ěmž
leŽí takřka Ještě- stín Bílé F!.9!.y,ke kladné,
důvěryplné, arió~o'plimisfíčke.--sfrá.iice češství, jakoby po
elegiích 'pobělohorských programně následovaly
obrozenské hymny a chvalořeči. Obě ~obnějšLbásriě,
Za srdcetrl .. ~.L.áska.,._.složené S'kQ(Q.
SouČ~st1ě,.znamenaptuPf~c.~()fl: Jan Neruda odhaluje před čtenářém
přImo, jak se jeho srdce, dlouho sevřené okovy
kritických pochybností a rozumové nedůvěry,
entusias
10