dův vztah k národu prošel během života mnohými
změnami od kritického světoobčanství přes národně
výchovný utilitarismus až k vlastenecké mystice; nyní
jest zřejmě zabarven nábožensky. To, co věřící
křesťan uctívá na božském Spasiteli, že za viny a pro
blaho celého lidstva podstoupil smrt na kříži,
přisuzuje Neruda svému národu ... proto se mu jeví
v stejnojmenné básni jako Ecce homo, proto v Matce
sed"!.flzqlestné,shrnuje
svoupř~d$JaYIJ':dQJllQrlllmentálního dvojverší: "Na naší Kalvarii, vcharémkříže
stínu; hlematr;a Vlast - syriN~rodyjeJrmklílÚl";
proto vyvrchohijebiiseň V zemi!Jalichu obrazem
o Kristu, který seefetll1ě chodí do kapličky vč~ských
horáCI} znovu obětovat.

Zde stojíme u základní myšlenky Zpf1!Ů:1!4t~fl1:1.fh,
~te~ou básník~iá.J~ob_i:!L~Jf_ii:itale_ob~~!~~,~~
vznes~n~_dllU'-:.lrJ:1()u naladou paslJovou:)estl0 mysľěnka
!eského mesiánlsmii~-TtágiCk1c"představa o utrpení
národa, který se doposud neprobral ze smrtelné
mdloby, následující po velké oběti za lidstvo a který
právě tím učinil člověčenstvo svým dlužníkem,
naplňuje Nerudu zároveň bolestí i hrdostí, avšak jest,
tu určitěji tu jenom tušivě, spojena s věrou v národní

~~~t~~_;~~l~_~rt~~~{~lřírtrir,-\-lko
Pfo~~:4~~~á~~~~_~1~i_:]~W~ -'~L~~~g~~á;:~~e_~~!r~~~t1:@í~g:d:

velkonočně plesnou ódu/(ů-vzk7íšeiii, které však do
Zpěvů. pátečních nep<:>]af.-V Nerudově národním
mesiariíš-mu'--jsolC obsaŽeny vedle nábožensko
katolických motivů také představy liberalisticko-profanní;
jmenovitě názor, že náš národ se v husitském hnutí
obětoval za obecné statky lidstva, pro jeho volnost
a myšlenkovou i sociální svobodu, náleží do arsenálu
onoho svobodomyslnictví, které spojuje Němce
Lenaua a Meissnera s Čechy H:lVHčkem a Palackým.

Překvapuje však do jaké míry se zde Neruda,
čes
9