45

Já vesel hledal sněžnou parnassii,
má květ tak milý, srdce do obrazu,

a našel ji - však ruka zpět se veze:
kol kvítka můra smrtonoška leze,

s umrlčí lebkou ve svém vazu.

III.

Když nad střechou osad se zmítá bouř,
tu přemnohá svém ve přístěnku

si zavzdychne dobrácká dušička as:

"Ta nebobá ptáčata venku I"

Ach prosím Vás, pražádnou lítost ien I
nám, kteří svá nemáme hnízda,

ie neivolněi, nad námi, pod námi bouř
když válečnou muziku hvízdá.

Když kolíbá les se jak na vlnách

a k zemi až shýbá své témě

a blesky se třískaií o čela skal,
až třese se kolkolem země.

A urve-Ii nás to a smete nás

a rozrazí prsa o kámen

bouř zahučí velebný pohřební žalm
a příroda zavzdychne amen I