37

přece I to pOzdní kvítko
ještě těší mladou duši,

pěkně hustým vlasům dívčím,
pěkně plným ňadrům sluší.

Bílé kvítko jahodové.
sedmikrása bělo[istá

a má zšedlá hlava má snad
na těch ňadl"ech také místa.

VIII,

Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
kdys všechny ten pánbůh milý 1

i žehnáme otcům, praotcům,

že hříchem nás podědili!

Tak vesele se to vandruje,
ve uzlíčku hřích dědičný

ach bez hříchu by ten květný svět
Hž spola tak nebyl sličný 1

Ba nebýti jeho, zda zněly by
kdy po stráních jarně zpěvy?
zda těšil by kdy nás růží květ
a kyproučké panen zjevy?

Zda bychom si někdy výskli tak,
když •• ku tanci I" hudbě kynem,
zda bychom se štěstím chvěli tak,
když děvu si k prsoum vinem?