25

A je mně teď, jak vzduch by nesl
na vla~ných vlnách bájné hlasy,
jak po slunce by zlatých prškách
se třepotaly dávné časy.

Jak kolem hlavy šplounaly by
zas dětské písně, smavé zkázky,
jak žila by zas matka moje

a hladila mi černé vlásky.

Jak by se ke mně naklonila:

"Jsi mi tak bledý, dobrý hochu,
hleď, kolem vše se směje, volá
jdi, dítě, ven a hraj si trochu."

XI.

Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,

my ještě cos vyvedem spolu p
ty'S od kořen do vršku změněna,
já od hlavy po patu dolů!

Můj krok je tak lehký a v nohou mám
teď jakousi žílečku hravou:

kde mohu jít pořádně pěšinkou,

já brouzdám se vedle ní travou;

kde potkám se s bublavým potůčkem,
hned chvilku s ním v hovoru chodím;
kde zahlídnu lučinu, na pozdrav

již klobouk svili do výše hodím.