24

"I(dyž cestou člověk kráčí znavený
a tíž mu hlavu střásá,

mdlý jeho krok a bledá líc (
tvůj ret se roz pěj víc a víc,
až zvonem pOzajásá.

Však když jde vandrovník kol veselý.
má v oku plno smíchu

a na rtu písní bujných rej
tvůj ret pak jenom šepote)
a píseň vlň se v tichu."

x.

Buď požehnán. ty lístku prvnf.
jenž ve smaragdu bujné zdobě

jsi zrak můj s životem zas spoutal
po té tak teskně dlouhé době I

Buď požehnána, písni první.
jež vylétla's z lesního houští
a zvonkovou svou mannu sila
po srdce mého zprahlé poušti I

Buď požehnán, paprsku první,

jenž s oblohy v má prsa skanul 8
vždy! tebou duch můj ztrouchnivělý
zas v tichý modrý plamen vzplanulI