13

nemísila nižádná rozumová reflexe, nenf porušována
bezprostřední a naléhavá důvěrnost náladové malby
a písně nikde mnohoslovnou rhetorikou, nikde
planým verbalismem hýřícím obrazy, metaforami a
epithety. Jan Neruda vytváří v "Prostých motivech"
přímo klassický příklad intimní lyriky přírodní se
symbolickým obsahem citovým a dovršuje tak to, co
počal již v "Knihách veršů", slučuje nerozlučně svěží
podání krajiny s intensivním vysti~ením vnitřního
života. Neřekli jsme nadarmo, že činí to způsobem
klassickým. Nazýváme-li klassickým umělcem básníka,
jenž zjevy hluboce lidské a obecně platné dovede
vyjádřiti prostředky nejprostšími, není jím nikdo spíše
než Neruda v "Prostých motivech". Vybíráť si z
přírody, ať maluje rovinnou krajinku či končinu pod~
horskou, právě takové scenede a výjevy, které ve
věčném koloběhu časů se vracejí a vždy stejně
mocně se dotýkají srdce člověka a při tom piíece nám
stále připomínají, že jsou prožity a pojaty v našem
českém domově. Zároveň však jsou obrazem
vnitřních dějů, jež prožívá ve významných obdobích svého
bytí ne pouze jednotlivec, nýbrž každý člověk
hlubšího obsahu citového a bohatší schopnosti dojmové:
odtud silné dojetí, jímž "Prosté motivy" zmocňují
s'e duše čtenářů. A MtV toho všeho dosahuje Neruda
způsobem až neuvěřitelně jednoduchým. Jeho písně
blíží se prostou úsečností téměř popěvkům lidovým;
jeho pointy mají zvuk a plnost národních
pořekadel; jeho obrazy jsou průzračné a okouzlující jako
slunce zrcadlící se v lesní tůni. Neruda jest
nejednou Úmyslně prosaický, jen aby označil věc názorně
a živě; volí slovo šedé, každodenní, zdánlivě otřelé,
chtěje se vyhnouti prázdné pompě; utíká se k
výrazu na pohled triviálnímu, ví-li, že tím zvýší
účinnou bezprostřednost.

Po všech těchto stránkách budou Nerudovy