10

četi, které jest brdo na svou osvěžující moc a které
proto nespoří projevy přízně, marně bychom' hledali
v tomto Nerudově vztahu onu nedůvěřivou ironii,
kterou otrávil svůj román s Annou Holinovou neb
ono mravně bolestné napětí, jež vnese do milostného
přátelství s Karolinou Světlou neb i onu tklivou a od~
danou sentimentálnost, s jakou mluvil k Terezii
Macháčkové. Tím bolestnější bylo probuzení z tohoto
horkého a slastného snu, když Neruda uprostř,ed
nemoci poznal, že Jest pozdě na lásku, že nezbývá mu
než samota a opušrenost.

Oba Nerudovy zažitky, 'z niChž se zrodily "Prosté
motivy", MŽitek tJřírodní a milostný, zanechaly tedy
v mysli Nerudove trpkou příchut, a konečný dojem,
jímž lyrická kniha mužných let básníkových v
promyšleném a účelném svém uspořádání působí, jest
dojem bolestný; Neruda přiznává sám, že "Prosté
motivy" jsou podmíněny nemoCÍ, která v stárnoucím
poetovi uvolnila mocný živel citový, dotud vrozenou
hrdostí vázaný a tlumený. Píšeť Neruda v dopise
z jara 1883 důvěrnému příteli: "Před 25 léty, když
mně přátelé vyčítali,~e nemám lyrického citu,
odpověděl jsem: ,Počkejte, 'však já také budu psát
lyriku, až sestárnu.' Ani jsem nevěděl, jak divnou pravdu
pronáším, třeba js'em měl slova ta v duchu dobře
motivována. A ejhle, stáří ještě nepřišlo, přišla ale
choroba a cit dostal vrch. N jakmile je člověku jen
trochu zas líp, vzkvétá opět bujnost a cit se choulí
do koutku. Jsme to lidé! ... "

Nevíme, v jakém chronologickém sledu byly
"Prosté motivy", jejichž jednotlivé básně nebyly
uveřejňovány po časopisech, skládány; avšak srovnáním
s feuilletony Nerudovými i vzhledem na některé osobní
a místní narážky v básních samých poznáváme, že
Neruda pojal do svazku i lyriku poněkud starší;
rovněž obsah některých kusů nasvědčuje, že celek ne-