útočný, ale takřka veškeré své síly tvůrčí. Proto mlčel
v sedmdesátých letech básník Neruda skoro naprosto,
zatímco jeho vypravovatelské a realistické umění
prosaické zrálo a zdokonalovalo se. Silných z,evních
podnětů Iktvoiíení lyricMmu nebylo, a bolestí hrdinně
překonaných pyšný a uzavřený básník nemínil pro·
zrazovati. I když na sklonku sedmdesátých let
rozepial Neruda křídla k letu v rhytmu veršovém, nebyla
to důvěrná lyrika, čímž obdaroval českou poesii, která
právě tehdy zásluhou Svatopluka Cecha, Jaroslava
Vrchlického a Josefa V. Sládka stála na vrcholu;
r. 1878 předstoupil "Písněmi kosmickými" před
čtenáře básník reflexivní, potom "BaUadami a
romancemi" mistr objektivního, výpravného, stilisovaného
umění epického.

Hluboké zdroje vnitřní citové zkušenosti, z nichž
r. 1883 vytryskly "Prosté motivy", nejsou doposud
plně a bezpečně zjištěny; tolik však víme, že dvojí
tragicky vyhrocený popud intimní uvolnil
nahromaděné živly lyrické v nitru Nerudově a dal jim
proměniti se v útvary písňové. Kdokoli pročte "Prosté
motivy" pozorněji, nemůže si nepovšimnouti, jak
p:irallelně Neruda rozvíjí a jindy důmyslně proplétá dvojí
motiv. Jedním jest probuzení sestárlých, nedůvěřivých,
rozmrzelých smyslů ze zimního spánku k hodům
přírody, k rozmarům jara, k plesům léta, k plnému
oddání se opojení, které vyznívá až! hluboko do
podzimu. Ale pak náhle poznává básník, že to vše byl
pouhý klam, toliko krátká hra, jediné lest přírody:
smysly zůstaly starými, šediny nedají se
oddisputovati, j,est čas pomysliti na odpočinel<, na resignaci, na
smrt. Druhý základní motiv má povahu erotickou.
Zlhostejnělé, unavené, přemoudřelé srdce, které rádo
ironisuje milostné hry mládeže, počne na rozhraní
jara a léta sníti ještě jednou o lásce. Z citového snu
stane se skutečnost; mladá dívka miluj1e básníka, její