slouhy zaříkat, ale nic platno. I přišel ke mně a
povídá: "Bábo, já vám dnes Honzu pošlu, a něco
mu pro tu zimnici dejte." Já věděla, že dostal
studenou zimnici z leknutí. Honzík se odpoledne
přikliná, sedne na lavici a spí. Já naše již navedla,
a jakmile usnul, přinesu plnou vrdlici studené
vody a chlejst, všecku jsem mu vlila na hlavu.
~aši začali křičet h <> ř í I a běželi vně. Ale
jaktěživa jsem neviděla člověka tak dovádět, jako ten
dělal; zrovna jako pominulý. Zimnice je ale ta
tam, a chlapík může zase skály lámat."

Taková rozprávka trvala ještě chvíli. konečně
~e jí ptám: "Jste zkoušená babička?"

"Zkušená jsem, ale zkoušena nejsem. Má
zlatá paní, naše obec je chudá, aby dala babičku
na své útraty do Prahy učit a některá městská
ta by se u nás neuživila. Moje nebožka matka
byla také babičkou a od té jsem se naučila, co
umím. Pánbůh mi dává štěstí; po všecky ty léta
se mi ještě nic nestalo. Z herbáře naučila jsem se
znát !>yliny, z nichž potom mastě a léky připra.
vuji. Věřte, že jsem mnoha lidem pomohla."

"Já vám zkušenosti neupírám, avšak byste se
neměla přece vždy na ni . spolehnout a vždy při
patrnější nemoci s rozumným lékařem se poradit."

"To já beztoho, když vidím, že moje síla s to
není, sama nutím, aby pro doktora poslali, ale
lidé nemají velkou důvěru k doktorům a bojí se
útrat. "

"A což vám za léčení nic neplatí?"

"Bába od žádného ničeho nežádá," ozvala se
na to druhá žena.

6

81