se ke mně žena, která též s košem na jahody šla,
avšak na výdělek, ne jako já pouze pro vyražení.
"T o budete musit dlouho hledat, než jich tolik
nasbíráte," povídám jí. "Nebude to dlouho trvat,
však uvidíte, jak hbitě se to trhá," odpověděla
žena a kráčela přede mnou přes kořeny a kameny.
Najednou, když se prodrala vysokými ostružinami,
zůstala stát a volala nazpátek: "Tu je mejtiště,
jen se podívejte I"

Já cítila z daleka líbou vůni jahod, která se
mísila se silnou vůní pryskyřice, a když jsem
přikročila blíže k ženě, spatřila jsem nevelkou
paseku, ale jahodami tak pokrytou, jako by červený
šátek prostřel; sotva že zelené listy a tu a onde
bílý květ vidět bylo. Nyni sundala žena koš se
sebe, klekla na zem a oběma rukama začala hbitě
trhat, jako by hrál. Než já několik hrstiček
natrhala, měla ůna plnou zástěru.

"Paní neumí tak sbírat," smála se mi, "avšak
my to děláme na výdělek a musíme se učit
fortelům, abychom dlouho čas při tom nemařili."

"Jestli pak máte při tom nějaký výdělek?"
"Inu, mnoho to není, ale doma zůstat a příst
ještě méně vynáší, a na polní práci není ještě čas.
Když rostou jahody, houby, ostružiny, maliny,
borůvky, chodíme na ně, mladí i staří, a nosíme
do města na prodej. Jsou-li jahody pěkné jak
trávnice, dostaneme za žejdlík po půltřetníku, za
menší po šesti penězích a polovic. Za maliny
dostaneme méně, a borůvky platí zrovna jen babku.
Jak nastanou žně, to jde všecko, co k. práci
schopno, na pole, a mnoho podruhů jde do
Ba
78