1něla také někdy vrtochy, ale když jsem jí dal
dobré slovo, byla by hned do ohně skočila. Přes
padesát let jsme byli spolu a pořád svorně a
pokojně, jako sto květů, ač jsme dost zkusili. Vojna
byla, vojáci každou chvíli na krku, drahota,
starost o živnost, a všelijaké jiné trampoty nás
potkaly. Ze začátku b)'1i jsme při rodičích, a že táta
bohatší nevěstu chtěl a já ho neposlechl, byly
peprné hodiny; ale brzy jsem nastoupil hospodářství,
a bylo lépe."

" T oť je dost, že jste si směl Hanu vzít, když
rodiče nechtěli; u vás se to zřídka stává."

"Někdy to jinak být nemůže; kdyby si
nevzal ten, co přejme hospodářství, bohatou,
nemohl by vyplatit druhé, a statek rozdělit je věc
těžká. V některých vesnicích to několik sedláků
udělalo, a nemá z toho nikdo nic; už musíme
zůstat při starém pořádku, chceme-Ii hospodářství
udržet. Ovšem, že si člověk nemůže vždy dle vůle
ženu vzít, ale ono se přece z dvaceti jedno špatné
manželství vydaří. Přijde mnoho na zvyk. Já si
ovšem nedal tenkráte říci a snáze bych si byl
smrt udělal, než jinou vzal. Ale Hanče byla děvče
jako květ, paty jí mluvily, a celý den zpívala
jako zvon. Dokud byla živa, těšil mne svět, ale co
umřela, stojím jako smutná bříza. Bože, co jsme
se nazpívali, natancovali; ted ty staré písně a tance
přestávají. Děvčata si kupují nové písně a ty
nemají ani hlavy ani paty, ani kousek noty. Skoda
věčně věkův, že to staré pomíjí."

"Milý táto, já si několikráte myslila, kdybych
měla hodně mnoho peněz, že bych poslala tanečního

71