městě proti parádě prohlásil, dají vás na rožeň
jako svatého Vavřince."

"E co, o městech ani o panstvu nemluvím,
když mají peněz dost, ať blázní, jim to projde.
Ale sedlák má zůstat při starém, tomu je takové
opičení po jiných a přílišná marnost k záhubě, a
nezíská tím než posměch jak doma, tak jinde.
U nás je to způsob, co beztoho víte, že chodíme
všickni stejně ustrojeni. Začne-li někdo novotu a
druzí se mu vysmějí, rád to odloží, sic by
neobstál, ale někdy se zblázní třebas celá 'ves, a to
je potom hůř vypudit."

"Na ten způsob by to mohli ale zase odložit;
kdyby jeden dva začali, šli by druzí s nimi. A to
jsem vašim děvčatům již řekla stranu nošení
vínku, ale žádná nechce začít."

"Když ony si něco zamanou, to je těžko
vyvracet, ale kdyby se s těmi chlapci něco začít
dalo, byl by tomu hned konec; jen prohodit
slovíčko, s takovou že nebudou tančit, ani o ni stát,
která nevezme vínek, hned by ho vzaly. Ovšem
bývají ženské někdy svévolné, ale na vás to, paní,
nepadá," omlouval se honem starý.

"Jen nechte, vždyť já mám také někdy svou
hlavičku."

"No, no, to bude k obstání. Já myslím, že
udělá děvče hochu něco k vůli, vždyť se říká:

Pro milého nic těžkého, pro milou tou mírou.
Věřte, že by si daly říci; dobré a rozumné slovo
mnoho. dokáže. "

"Jistá pravda."

"Moje Hanče, Pánbiih jí dej věčnou radost,

70