lákově, devadesátileté čilé stařeně. Jak mi všickni
dosvědčovali, dělá si posud všecko sama, pere,
vaří, chodí na trávu a sama záplatuje. Sluch má
prý tak dobrý, že slyší za humny vozem jet.

Vysoké stáří není zde nic neobyčejného.

V zimě rok, co umřel v jedné vesnici sto a tří·
letý starec, který dělal v poli, slyšel a viděl, a
na podzim při česáni ovoce na hrušku vylezl a
ovoce česal jako mladý chlapec.

Když jsme již hodnou chvíli všelicos
povídali, ptá se mně stará: "A jestli pak slyšela paní
o našem Kosinovi?" -:- "Něco jsem slyšela, ale
nevím, zdali to pravé. Vy to budete ovšem nej.
lépe vědět, když byl Kosina odtud." - "Ba to
že byl, tamhle z toho statku," ukazovala na jeden
statek v dole. "Chcete-li, budu vám tu nešfastnou
příhodu povídat." - "Povídejte, budu ráda
poslouchat." - "Nechte mne povídat, bábo, vy
začnete zas od konce," namítal syn. - "Jen mne
nech, Honzo; ona mi bude paní rozumět." Druzí
také na sedláka křiČeli, aby bábě radost nekazil,
a on ji musel nechat. Když si odkašlala, začala,
jak jí syn radil, od začátku.

"Za starých časů byli prý ti naši sedláci tuze
váženi, měli velké svobody, a čeští králové je
měli v lásce, protože byli bedlivi, věrni a do boje
jak oheň. Někde až tuze daleko je město a to se
jmenuje Mediolán; tam prý táhl jednou německý
císař a chtěl je rozbořit, RToto že ho nechtěli
tamnějši lidé poslouchat. Ceský král mu šel na
pomoc a s nimi šli také naši Chodováci. Před
tím městem je řeka, tam se položili. ale nemohli

60