se tak od če~kého sedláka, že ho po'lná, kdyby
se i do českého kabátu ustrojil; a třebas slova
nepromluvil, pozná ho po houpavém, váhavém
chodu a té hrdé nevšímačné tváři, na které jako
by napsáno bylo: "Já pán." Ostatně jsou dobří
lidé a nevšimnou si ničeho, jen když jim nechá
bavorské na pokoji. Zvlášf pak se jich netkne,
co dělá "das bohmsche Volkla".

»t. V." z 12.N. 1846, Č. 38.

14.

O si hodinu cesty od města na
severozá
A padní straně je pěkný, zelený vrch, tak
zvaný Hrádek (Spitzberg), a pod ním
vesnice Oujezd. Je to rozmilá vesnice;
stavení hezky spořádané, II každého buď zpředu,
buď ze zad u ovoc.!1ý sad a skoro u pátého statku
vždy košatá lípa. Uprostřed kaplička. Statky
nejsou v pořadí stavěny, protože je vesnice na
hrbolatém místě postavena; tu jich je několik nízko
v dole, několik výše a zase několik až na vršku.
Ale ta porůznost se mně' právě líbila. Bylo to
v neděli odpoledne, když jsem si do té. vesnice
zašla. Před prahy hrály děti, pod lipami a v
sadech seděli muži, ženy, chlapci i děvčata a
hovořili; v jednom sadě si hovil tatík v trávě ať
máma muviškala. Také moji známí seděli vně;
pod lipou; vstali a chtěli mne vést do sednic.@,
ale já zůstala raději u nich a sedla k matce sed-.

59