východem k našim ložím a budila nás: " Vstávejte,
děti, vstávejte, hned slunce vyjde." Honem každý
něco na sebe přehodil, a vyběhli jsme ven, kde
již otec a matka byli. Tu jsme klekli, ruce sepiali
a oči upřené k modrým nebesiim majíce, nábožně
jsme otčenáše odříkávali, až se ukázalo slunce, to
jasné oko boží, osloněné paprsky jako lesknoucí
se dlouhou brvou. Když jsme slunce spatřili,
udělali jsme křiž a šli jsme domů. To je prý proti
zimnicí. Staří lidé, jak mi babička povídávala,
zašli i do širého pole aneb na vrchy a tam se
modlili I - Je to velmi dojemné podivání I - Co jsou
varhany, co je kadidlo proti zpěvu ptačímu, proti
čístému vzduchu jitra jarního I Nevěděla jsem ten·
kráte, co to ve mně zpívá, jaká radost ňadra má
šiří, ale tak volno mi bylo, že bych samou
rozkoši s třepetavým skřivánkem vzhiiru se byla
vznesla a s nim slunci vstříc letěla I - Památka
ta je mi jedna z nejmilejších, a plakávala .k~m
i s babičkou, bylo~li pošmourné jitro a moc 1i

se nám zkazilo. - \lol

V sobotu bylo pečení mazanců, v neděli ~ .
ká paráda obanrení a kreslení vajec. V pondt.t:
nesměl žádný mužský do domu j ale bratrům, těm
šibaliim se přece :vždy poštěstilo, že nějakým způ .
sobem své kamarády k nám pustili, a my byl}
potom na vzdor bráněni bity a ještě jsme k tomu
koledu dát musely. To ubohé ženské plémě přijde
vidy zkrátka I - Celý den přicházely děti
dy~vat s litem, všelijaké kolední písně zpívajíce.
V vy blažení, bezstarostní dnové mladosti, kýž
vás možno nazpět přivolati r -