Bych lásku k vlasti v srdci zdejších dívek
zbudila, chtěla jsem jim předčítat předně historii,
nebot jen tou se muže pravé lásky docílit; že se
mi nepodařilo, nemohu za to. Kdo o prospěšnou
věc nedbá, není jí hoden.

Z čtyr děvčat mám ale p.otěšení. Jsou to
městské dívky, a ač nemyslí, že budou někdy
hraběnkami, přece se učí psát a řikají: "Kdyby
to k ničemu jinému nepotřebova!y, že si budou
moci aspoň písničku pořádně napsat, a že se
naučí dobře číst a něco že zvědí o světě Udělaly
si mezi svými známými chasníky, že si budou
vespolek vy.kat. Ondyno přišla jedna ke mně a se
smíchem mi vypravovala, že" byla u jedné známé
do přástvy pozvána, a když tam přišla, a všickni
chasníci ji vy pozdravili, divily prý se ostatní
děvčata, jedna druhou ťukla, s úšklebkem si
šeptajíce: "Poslouchejte jen, oni si vykají, jako by byli
přátelské; věru, už neví, co má dělat z přepychu."
To je poprvé, že se slovíčku vy taková čest stala,
aby se za n o bel drželo •

•

Onehdy přišel jeden sedlák za ouřadní
záležitostí, a když svou věc skončil, pustil se do řečí.
"Proč pak říkáte o n i a neříkáte vy?" ptal se hó
můj muž předn~ejprve. Sedlák se na něj
upřímně podíval a odpověděl: "My ve vsi si
říkáme ty, prostším ve městě říkáme vy, ale.pán6m
se nemůže jináč říci, než o n i. Jak pak by se asi
takový učený pán na mne podíval, kdybych mu
řekl vy?"

4S