práce . a škola se zavře; pan učitel má bez toho
také svou práci, buďte polní anebo řemeslnickou,
a učení se tedy musí odložit. Ovšem že tam
duchovní otec pilně dohlíží, ale za hodinu nemůže
se všecko do těch tvrdých mozků vlit, a byť by
jim samé potěšitelné pravdy a užitečné vědomosti
vecpával, když učitel v tom nepokračuje a věci
ty častým opakováním v paměti jejich neokopává,
musí se to do druhého dne vykouřit a vytratit.
Takový ubohý sedlák neví ani, že by se mimo čtení
ještě něčemu jinému měl naučit. O psaní nebývá
ani zmínky. Ptejte se ho, co vám odpoví:
"Vidíte, zlatá paní, ten náš kantor je hodný, můj
chlapec umí dobře číst a leta svá spočítá na
minutu, to je dost na selského chlapce, vete?" Vy
mu ovšem za pravdu nedáte a řeknete, že je
potřebí, aby rolník, který je na své mozoly živ a
z jehož rolí vyrůstá koření proti strašlivému hladu,
také jiné věci uměl, nežli cedulku z kanceláře
bídně dost přečísti, ale on zůstane při svém:

"Milá paní, to je pro učené lidi; a kdo by nás
tomu naučil, náš pan kantor neumí sám tolik, a
pro nás sprosté lidi ta učenost není/" Přece však
nám zkušenost dokazuje, že by je to těšilo, kdyby
se jich někdo ujal. "Bože I" říkají, "kdyby nám
v těch dlouhých zimních večerech někdo tak něco
~ovídal nebo čtal, jak bychmerádi poslouchali I"
Tu však buď není, kdo by četl, anebo se knih
nedostává, anebo je ti páni nechají v schránce
zavřené.

Tu tý dny zaklepe někdo na dvéře, já
zavolám "dále". Vejde sedlák, přeje "Dobrého zdra-