HnM u dveří byl krb, u něho vysokýže\ézl'lý
svícen a pak lože nastlané jako strmý vrch, po·
stel. s nebesy, u oken stůl s vysokými trnoži· a
kolem lavice, v koutě nad stolem visutá almárka.
Jin_e mají v koutě buď zrovna nad lavicí anebo
Vf '~i zadělanou figurku svatého, obyčejně Pannu
Mar, ; když si zasednou ke stolu, vypadá to, jako
by s nimi jedla. Okna byla z plechových mřížek
jako v kostele, strop sice dřevěný, ale tak pěkný,
jako by byl z ořechového dřeva. Na znamení, že
zde rychtář bydlí, visel od stropu u P!ostř~d
sednice buben, jímž se tu lid svolává. V tom vejde
ryehtá'ika, buclatá modrooká žena. "Vítám vás,
posaďte sel" pravi ke mně a utírá zástěrou lavici;
"my jsme ten týden poklízeli, a tak jsem ještě
ani lože nepřevlík.la; nemyslete, že to vždy tak
u nás vyhlíží. Škoda, že není sedlák doma." ˆ
"I nedělejte si z toho nic, já vím, jak to chodí.
Ale bolí vás zuby, jste opuchlá 7" - "Ba bolí, a
přece držíme pro to hrdličky. Dlouho mě již
nebolely, až dnes v noci, ale tak silně, že mi líčko
opuchlo. Můj Bože I kdyby byl ten můj sedlák
doma, on umí s pány mluvit; když člověk
nepřijde ze vsi, neumí hubu otevřít." ......• "I jen se
nestyďte, ta paní mluví radějí se sedláky než
s pány," skočila jí žena do řeči, "má českou řeč
ráda a mnoho českých knih." "Tak, tak, nu to je
hezky; člověk někdy neví, jak přijde vhod.
Německy nerozumím, ale můj sedlák rozum:, jemu je
snáze. Tuhle jsem si vypůjčila z mi:.sta kroniku,
byla hezk~; od té doby bylo ale polního dila, tu
přestává všecko až do přástvy. "- "Povězte mi,

19