Neujde jí nic z lidového žiyota: bedlivě poslouch~ zvláštnosti "buláckého" nářečí; s porozuměním všíma si písní a říkadel; jako pravá znalkyně pozoruje malebný selský kroj, jejž si Chodové dlouho zachovali a k němuž se v posledním čase opět vrátili, vidouce, že se mu rozumní vzdělanci obdivují. Vedle přítomnosti lidové zajímala se B. Němcová i o chodskou minulost: dávala si od starců a stařen vyprávěti starodávné pověsti, které zvolna upadaly v zapomenuti. Tak zazna· menala poprve historícki-přfbih o Pl!9hlavcíc~ a jejich chrabrém vůdci Oj mučedniku Janu Kozinovi. Po stopách B. Němcové bral se pak proslulý spisovátel AloiS" Jirásek, který na základě důkladných studií napsal o selském povstání na Domažlicku velký román "Pso. hlavci", oslavující jmenovitě hrdinného Kozinu; ba i na "Národním divadle" často prováděna jest dojemná a lahodná zpěvohra "Psohlavci", v niž skladateLKarel 1(Qyařmdc doprovodil Kozinovy osudy hudbou. Do Domažlicka uchýlili se i četní malíři, na př. velmi nadaný Jaroslav Špillar, aby zpodobili chodský život ven· kovský; a nad vesnicí Oujezdem, kde Kozina-Sladký žil, zdvihá se dnes veliký a význ~ pomník Choda na stráži, jakoby chránil hranice naší vlasti. I dokázala Božena Němcová svými "Obrazy z"okolí Domažlického" toho, co jí leželo na srdci: upozor.níla své krajany na krásný kraj la zachovalý lid domažlický, i vzbudila "y_~hode.ch samýchJásb k vll:ll}tnímínulasti..! pýchu na půvooní mrav, kroj a řeč, tpkže i takto plnila to. k čemu vedl pravé vlastence Karfl Havlíček. Ale "Obrazy z okolí Domažlického" nejsou jediným darem, jejž básnířka věnovala Chodsku; také některé její povídky poutájí se k tomu pohraničnému