Daleko lépe než u domažlického měšfanstva i
úřednictva B. Němcová pochodila u venkovského lidu,
s nimž se záhy· seznámila a jejž s opravdovou láskou
vyhledávala po vesnicích, ve statcích a při práci, při
muzikách i jiných slavnostech, zvlaště když se důvěrně
zpřátelila s některými vynikajícími rodinami selskými,
jmenovitě s rodem Jana Bora, rychtáře chrastavického.
Lze říci, že Božena Němcová sama více od lidu
přijala než mu dala. I na svých hojných pochůzkách po
chodských vesnicích, které brzo úplně poznala,
pracovala pro uvědomění národní a pro povznesení duševní:
půjčovala české knihy, budila lásku pro českou řeč a
minulost, upozorňovala na veřejné události. odvádéla
od pověr, kladla rodičům nJ srdce pečlivou výchovu
dítek - jak se z toho v Praze radoval Karel HavJíč •. k I
Ale za to poznávala mezi lidem mnohé, co jí bylo
ve!kým dúševnÍm ziskem: starobylý mrav a kroj.
bohatství písni. pohádek, úsloví, správnou, jadrnou řeč
i prostý. jiskrný vtip; okřívala při venkovském veseli.
když uprostřed lidí upřímných a srdečných zanotovali
své neodolatelné písně dudák a "houdek", a když se
potom hned rozvířJ1 tanec a ples Chodů a Chodek
v pestrých krojích. Ano, to byl ten svěží a bohatý
lidový život, jehož bedlivé studium doporučovali jí
pražští přátelé; dle jejich pokynu zapisovala si a sbí·
rala ústní památky venkovského názoru a mravu. Jíž
její pohádky obsahují velmi mnoho látky nahledané a
zapsané v Domažlicích a již v nich pozorujeme, kterak
básniřka opouští vzdušnou říši vzrušené obrazotvorno;>ti
a uchyluje se k životné skutečnosti. Čím více však
poznávala žívot, hlavně na venkově uprostřed přírody,
citila, že romantika pohádek jí nestačí, a právě v
Do
10