horami" vypravují o podtatranském kraji a lidu, který
básnířka z plna srdce milovala a pro nějž chtěla zís·
kati porozumění i lásku mezi krajany v Čechách.

Ale i Domažlicko mělo nemalý význam v životě
Boženy Němcové a stalo se předmětem jejiho
mistrovského líčení a jeji věrné náklonnosti; pochopíme-li, jak
to přišlo, porozumíme nejen jejím zdařilým "Obrazům
z okolí Domažlického", ale i lecčemus z jejího
spisovatelského tvoření.

Když se sedmnácliletá Barunka PanklovL - tak
znělo její občanské jméno - r. 1837 vdala za finanč·
ního úředníka Josefa Němce, opustila navždy útulné
zátiš! ratibořické a musila se se svým manželem stě·
hovati s místa na místo. Nějl!ký čas pobyla v
Podkrkonoší, pak ve východních Cechách a z
českomoravských hranic, kdež stala se upřímnou Češkou, ba
horlivou vlastenkou, dostala se r. 1841 do Prahy. Mladá.
krásná a duchaplná paní, jíž se kde kdo obdivoval,
počala v Praze spisovati nadšené básně a blouznivé.
ro;ztoužené báchorky; ~ero7"měla -$llě- _úplně--ŽÚ'Otu
kQJem-Sebeaproto dávala se unášeti prudkým citem
a smělou obrazotvorností ve vybájené světy, čili byla
básnířkou..r9mantickou. Avšak nejeden z jejích učených
a básnických-práferpobízel ji, aby se zabývala živQtem
lídovým a zároveň aby sí bedlivě všímala' . časových
potřeb a tužeb.

K tomu se Boženě Němcové, která byla nadána
vzácnou schopností pozorovací ~ živým smyslem pro
důležité otázky společenské, iÍlaskytla příležitost, když
její manžel byl na podzim r. 1845 phi~JL~do.D.o.
!J1llžlic. Starobylé a výstavné město při západní hranici
ě~é B zároveň na pomezí jazykovém, upoutá ješt~

8