badatelské monografie i spisy popularisační svorně se fadí vedle sebe a vedle přesnosti věcného podání dbají nejlepší z nich stále uvědoměleji o vytříbenost jazykovou, o správnou určitost v názvosloví, oslo· hovou vkusnost v podání. Ale některé vědy se pro formální hodnoty, zároveň však také pro naléhavý vztah k ústředním otázkám národní vzdělanosti přimykají těsněji k písemnictví krásnému, honosíce se zvláštními mistry literárního umění, ve filosofii Masaryk, v dějepise Pekař, v jazykovědě Gebauer, v literární historii Vlček jsou tu příklady zvláště názornými. - "Literární atlas československý" není jenom rodinným albem osobností, které od samého prahu národ· ního obrození až do znovudobytí samostatnosti státní uskutečňovaly svým individuálním podílem tu duchovních vůdců tu skromných řadových vojáků vývoj a vzestup slovesné kultury ať básnické ať naukové, v knihách a na divadle, v časopisech a v novinách. Jeho cílem jest také ukázati ke zřetelům hromadným a pospolitým. Pohledy do rodišť a působišt' spisovatelů s jejich kulturními ústavy i památ. nými budovami, nadanými silou inspiracní, mají ozřejmiti, kterak města a kraje postupně přispívají k vzdělanostnímu dílu, soustředěnému většinou v Praze; zvláštní důraz položen i na kulturní dějiště slovenská, odkud přichází československé vzdělanosti posila dříve a vydatněji než z uměle poněmčované Moravy; závažný dějinně politický problém v'ystěhovalecký zobrazen jest obrazovými i textovými doklady z literární české Ameriky. Osobitá povaha ilustračního díla umožňuje ještě jeden zvláštní pohled do literárního dění, rozloženého do půldruha století, kdy se společenské formy životní proměnily od základu, nejprve zrušením selského poddanství, pak ústupem šlechty z veřejného dění, na to rozpětím stavu měšt'anského, posléze emánci: pací dělnictva, zrovnoprávněním ženy, energickým zrušením výsad rodových a většinou i majetkovýcb - o tom o všem nemluví jenom tvářnost knih, ale i tváře jejich tvůrců a šířitelů; možno pověděti, že právě literární atlas může velmi názorně poučiti o společenské struktuře písemnictví. Důstojné hlavy učených mnichů s pozadím starobylých klášterů, kteří dědictvím Balbínovým vtiskovali svůj ráz osví· censkému písemnictví vědeckému, mizí spolu s podobiznami krasoduchých ochránců literárních snah z duševního jeviště ještě v době předbřeznové; katolické kněžstvo však s profesory stále převládá v tomto období v Čechách, kdežto na-Slovensku se s ním dělí o literární a kulturní práci evangelické duchovenstvo a učitelstvo. Profesoři universitní, lékaři, důstojníci, vyšší úředníci právní působí ještě jako vzácnost v rušném a na venek přece zakřiknutém táboře literární Čechie před r. 1848; výjimečně se před B. N ěmcovou kmitne i hlava ženská. Éra svobodomyslného a demokratického uvolnění, po němž následovala tak prudká reakce, obráží se také v podobě literární. Místo dosavad převládajících synů selského venkova, objevují se hojněji synové drobného měšt'anstva, i proletářského lidu a mezi nimijiž také typičtí Pražané. K zástupcům učených stavů přibývají volní literáti a novináři, nejednou s bohémským vzezřením, nahrazujícím dřívější sebe· vědomou důstojnost, podobně jako noviny a brožury skrovné a nedbalé úpravy soutěží úspěšně s knihami, pozbývajícími víc a více prosté a přirozené elegance běžné za obrození. Rychle přibývá v literatuře ženských hlav, jejichž účast jest stále i v jakosti i ve výraznosti důležitější; demokratisace písemnictví v duchu osvíceného mě,št'anstva se dokonává, jak patrno i z podobizen spisovatelů a spisovatelek. Milují vybranou důstojnost, která se někdy stylisuje až do vznešenosti a jindy zdůrazňuje jakési divadelní. geniálnictví zbytkem ze staré bohémy. Hledají si sourodé výtvarníky, aby v elegantním prostředí, zároveň však s fysiognomickým zachycením duševní vážnosti zachovali jejich podobu i postoje budoucnosti, jíž, pevně přesvědčeni o významu umělce ve společnosti, plně důvěřují. Současně zdokonalená technik·a fotografická umožňuje nejen mnohost, ale také věrnost a duvěrnost obrazových dokumentů. Jsou to léta devadesátá, kdy ještě silněji než za období Máje počet spisovatelů a novinářů rozmnoží a jednotnost podoby i životné kultury měšt'anské ruší příchozí zdola, hrdí na svůj původ a své stavovské příslušenství, což souvisí přirozeně s rozmachem socialismu a se stavovsko-politickým osamostatněním zemědělců, kdežto naopak i zástupci zámožný'ch tříd, dříve jazykově i politicky neúča;tných národního života, se objeví v českém písemnictví, byt' sporadicky, za to však se zvýšenými znalostmi společenských poměrů i za hraidcemi. Učenecký stav, rozmnožený o značnou četu popularisátorů, doplňuje neztenčené řady učitelů různých stupiíů, kteří se zaslouží o pedagogické písemnictví i o literaturu pro mládež. Ve všech svých vrstvách se účastní národ československý slovesného dění, literární myšlenky a slohového úsilí skrze své zástupce ještě před historickou chvílí, kdy se jednomyslně rozhodne podstoupiti .doma i na bojištích za hranicemi svůj osvobozovací boj, jehož politickým výsledkem bylo ustavení Československé republiky. Vznikla společným snažením všech tříd, všech krajů a všech kmenů a všem dává stále nové úkoly, žádajíc sice po nich stále nové oběti, poskytujíc jim však stále nové možnosti rozvoje. Hledíce do neurčité, ale veliké budoucnosti svého národa až exaltovaně milovaného, bezpečili se dva mohutní čeští básníci národního citu: "dost v zemi železa na dobré meče, i v krvi železo" a "boj teprve nám nastává". Jejich jména oddělena od sebe prostorem dvou generací, ale spiata jednotou ústředního úsilí, jsou dZtkazem, že první z bojů, boj o duchovní obsah národa československého a o jeho důstojné vyjádření, byl vybojován vítězně: vybojovala jej průběhem půldruhého století naše literatura. Hlavy jeho vůdců a účastníků, pam6tky a doklady jeho duchových bitev, dějiště a prostředí zápasu zachycuje slovem i obrazem tato kniha. Arne Novák XIII