ričtější než bývá periferie velkoměstská - zde mu
hry a rozmary vlastních dětí ve volném vzduchu
proměňují i všední den ve svátek, vábící, aby se smysly
otevřely slunné a barvité pohodě.

Jestliže někdejší mladický naturista si nedovedl
zelené palouky a fialové paseky nad temným tokem
horní Svratky pomysliti bez štafáže bájeslovné,
nahrazuje si ji dnes štafáží literární. Tu se feuilletonista
shoduje úplně s literárním kritikem, jenž si své autory
zdůvěrňoval vztahy lidskými. I hledá Antonín Veselý
v nedalekém sousedství svého rodiště zachmuřené
mládí Pflegra-Moravského, štvané nepřízní rodinných
osudll s místa na místo, a pokouší se v blízkých
Kameničkách spatřovati kraj i lid očima Slavílkovýma. Na
Podřipsku chodí stopami Klácela a Levého, prožívá
Peltrusy mediem poesie a erotiky Vrchlického, setkává
se na Mělnicku pomyslně znovu a znovu; s V. Dykem.
Kokořínsko a Doksy, pak i Litoměřice se mu zjevují
jako kraje objevené, posvěcené a vykoupené
romantikou if;I áclLOvou (a Nebeského), takže "Letní zrcadlení",
vydané nikoliv náhodou v jubilejním roce Máchově,
je ze značné části malebným putováním máchovským
od inspiračních dějišť "Máje" a "Cikáml" až po
tragické jeviště skonu básníkova.

Zde všude barvitá výmluvnost básnického causeura
evokuje malebné scenerie a para/rasuje jejich zevní
skutečnost po impresionisticku; ale od dojmového
povrchu se Antonín Peselý dobírá skutečnosti hlubší. Ve
službách uměleckého dušezjrytu hledá vztahy mezi
prožívanou a inspirující přírodou a tvořivou básnickou
duší: na kulisách, posud zivoucích, zllstalo vždy něco

8