a sám sebe umlčevší básník, který alespoň oklikou
hledá své uplatnění; sluneční brána prázdnin otvírá
mu vítanou možnost toho.

A někdejší naturista se při tom nezapře: mezi
přírodou a člověkem vládne u něho vždy shoda a pohoda;
básník a umělec čerpá v jeho pojetí vždycky sílu a
jistotu z domova svého zrození neb své volby; krajina
jest zrcadlem i stavem duše, a duše se nemůže plně
rozvíti bez krajinného ovzduší, bez šumu lesů a ševelu
obilí, bez vodních prostor a rytmu potoků, bez
skalních kulis a zahradní dekorace. Antonín Veselý miluje
i nadále svůj horský rodný kraj na rozhraní
Svratecka a Novoměstska a rád vždy s novou touhou a
hlubším porozuměním se k němu vrací, aby posléze
uvedl své "děti, zrozené ve velkém městě, tam, kde se
honila jeho chlapecká léta. Ale jeho naturelu, spíše
idylickému než tragicl.ému, roztouženému po sytých
barvách a zpívajících vodách, hoví vlastně mnohem lépe
zcela jiný krajinný svět, bohatší tvary a koloritem,
vyšší oblohy a smyslnějšího ladění, - mužný jeho
na turismus se cítí doma na Podřipsku, Kokořínsku a
Turnovsku, v oněch lwnčinách z Prahy snadno
dosažitelných, které od Máchových a Mánesových dob
lákají k sobě umělcc slova i štětce a které dnes
připomínají jejich přítomnost na každém kroku. Jest
všal. ctí Antonína Veselého, že dovedl ve svých
lyrických feuiUetonech zachytiti jako jeden z prvních
poněkud melancholickou pohodu zahrad a sadů, které
vyrostly ve villových čtvrtích na západě Prahy na
místě starodávných vinohradů, v končině kdysi
heroické svými krajinnými obrysy a dnes o mnoho
ly
7,