9"ůoodem.

Nevlídné poměry, které u nás nepřejí vydávání
vět.Hch monograficlťých děl o výrazných postavách české
slovesné minulosti, zabránily, aby se literární a
divadelní kritik Antonín Veselý představil veřejnosti dvěma
statnými knižními celky, věnovanými čelným
spisovatelům z doby Máje a Lumíra: románopisci a dramatiku
Gustavu Pflegru Moravskému a prvnímu řediteli
Námdního divadla, divadelníku a šťastnému organisátoru,
Františku Adolfu Subertovi. Teprve z těchto obou
monografií, jež zaležely na nedohledná léta v psacím
.~tolku autorově, byli by čtenáři plně poznali
analytický a kombinační dar školeného odborníka, postavený
láskyplně do služeb clůvěrné interpretace a chvílemi
i propagace děl a snah kdysi talť významných činitelů
v naší literární a divadelní kultuře. Byli by dobře
porozuměli také základnímu kritickému sklonu autora,
který se nerad staví proti vyHádanému a
posuzovanému umělci, ale raději se snaží vystopovati jeho
naznačené i utajené záměry, domysliti jeho myšlenlwvé
i umělecké intence, nalézti odraz jeho lidského osudu
v díle literárním. Antonín Veselý jest věrným
představitelem oné "kritiky núlující", po níž před čtyřiceti
léty v době prudkých a často i krutých zápasů o
svéprávnost kritiky a její svrchovanost volali spisovatelé,
bolestně dotčení zdravou a při tom tak bezohlednou
-pHsností svých analytikll a soudcll.

OsvMčil to v menším formátě oběma sbírkami statí,
jež .~estavil před deseti léty v jednotném rámci ze své

5