obyčejně hluboká láska ke sktt.tečnostl a dokonalé
porozuměni temnotám a mukám veLkoměstské bidy
h~avně berlínské. llLuse skutečnosti byla úplná a to
nejen illuse životních detailů, nýbrž i illuse nálady:
proto společná SchLa/ova a Holzova díla berlínské
periody naturalistické měla nejen úspěch, ale i
vzácnou hodnotu vývojovou.

Přece však toto literárni spoLečenstvi s Arno
Holzem bylo pouhou episodou a vyproštěni se
z něho znamenalo pro Schlafa zároveň návrat
k vlastní podstatě a svéráznosti básnické. Schlaf,
duše velmi receptivní a passivni, přiklánějíci se
iako rostlina úponkol'itá k lnocným zjevům cizínz,
potřeboval vůdců, kteří by jej odvedli do
duševního domova. jeho inteLlekt, znepokojovaný od
chlapeckých let problémy náboženskými a metafysickými,
l'zdal se mys lite/ů nz pantheistickým, Haeckelovi,
Fechnerovi a jich popularisatoru Balschemu, jeho
básnické nadáni podlehlo, aby bylo oplodněno a
zúrodněno, grandiosně jednoticímu vlivu Walta
Whitmana. Básník splynul s přírodou, stotožnil
svoje churavé a roztoužené já s Kosmem, našel
v malém intimninz detailu, vypozorovaném s
nuancovanou vnímavostí, odlesk a pozdrav věčnosti.
Naturalismus stal se mu nyní jakýmsi mystickjnz
náboženstvím přírody. Vytvofil v drobnýdz lyrických
básnídz v prose vzácně křehká a čistá díla přírodní
introspekce, jiehž kouzlo jest čís tě intimní a diskretní;
pfírodu, venkov, květiny a les, vše to. oživuje Sehla]
vloucně svou nesmírnou láskou a zároveň i touhou
(tuše pfesycené, umdlené, velkoměstské po ticllll;,

6