Vykřikla hrůzou a zdrcena stane,

pozdě již! Po cestě kosti jsou rozsypané.

Hnedle je po zemi hledat se jala,
zakryla kostičky kabátem zeleným,

ten kvítek růžový uvadlý přidala k nim
a nad tou hromádkou potichu lkala:

"Hle, mistI'e Dratvičko, co jsem vám udělala!

Vidíte, bláhový, vidíte,

proč vy už raději nespíte?"

V tom cosi lehtá ji na hebkém líčku.
Paprsek sluneční paď ve světničku ¨
Amálka protírá oči.

Ach, Bože, Božíčku, vždyť už je den!
Zlekána s postýlky skočí.

Jaký to hrozný byl sen!

Divokým tancem se doposud hlava jí točí,
krev proudí bouřlivě, a nožky její
klesají mdlobou a pod ní se chvějí.

Dosud však v paměti hudba jí hrá,

k ' I dk' 'v·,

ta ova s a a a vasnlva,

tichounko, tichounko doznívá
.-
15