rytem. Jen svobody bylo pořád mm a míň; ale
o svobodu mravný vepřik nestojí, kdyi takto Se
má dobře. Někdy, kdyi hospodář unaven přišel
k veěeru domů, pustili si ho z ehlívka na dvfl'r,
aby viděli, může-li ještě chodit. Pak seděli h(j~
spodář a hospodyně na zápra2:í~ Fra1\tík stál
ve-dle nich, a mJ1JViU me2!i sebou všeli~os lidskou
svou řečí. Vepřik jim. nerozuměl, ulehl někde do
příjemného bláta a díval se' oěkem na ně. Cítřl
k nim příchylnost. Tak něco, jako že on jím a
oni jemu "jsou sluncem a slunečnicí, přitahající se
a sledující".

Avšak včera bylo zle. V korytě jen jeden
ze čtyř živil - samá voda. Z poěátku ll1ostej
•nost, pak nuda, konečně hlad. Vepřík
nespokO"jeně mručel a FranUk naslouchal jeho ml'uěen'í
II dvířek. Vepřík hlady nespal celou noc"'-
Fl'antik skoro také ne, oěekáváním. RánO' se dbstávil
zase muž oděný bílým rouchem, Jeden z těch,
kteří z desatera k vůli mrzkému eMebu vyhodili
celé přikHání: "Nezabiješ". MělJ " mkO'l1
pfanoucí nůž, s něhož kanuly trpké světelné' kál>"
ky - "jeho pohled byl ~tra'Šný".

Nad~lf den, kdy vepi.ilé: žilYofem' svým· úlá
prEí6~t! lidstvu. Kdy může přesvědčit se O' vell:é
pnvdě slov Ruekkert<>výeh, že "smrt je na vše·
chen způsob ddležitým okamžikem". Ortel je
vys~n. H~s~dn je' k.Udný jako nejpi'fSnější
SE)UGce. H~s~dyně troehu fme, jako- švéd$lé:á
kril~á- Kristin8', která P'()d'epsála· sft!e kaidY dttel'
smrti - aI~ s p)áěem. Fraňtík trne naopolo
r«nkoší, l'lapooio stJ'achem. On cítí, že nastat deO"
na
83