DenRl h.yli- po-uatěai do vesnkkého, stáda a nové
svaxky přátelství záhy po.utaly mtadá jich srdce.
Také své n0vé pány nal:lČilí se milovat, přijímali
pravidelně jich návštěvy, a hosp0Qyně, pnaášející
jim krmivo, nesmí sobě naříkat, že by byli jevili
k ní někdy jakés, pohrdání. Největší z nich
radost, to cítili záh.y, měl ale domácí synek,
sedmiletý František, a když se s nimi honil po. dvoře,
kvičeli zrovna výskavě a ubíhali s ocáskem.
radostně pozdvíže"ným. Arci - druh druhu hy ti
přáteli napořád nejlepšími, skoro ideáIními~ Spali
na jednom loži. Krmili se z jednoho koryta. Byli
jako "dvoje silné hodiny stejného ústrojí, jichž
cvakot se někdy rozchází, někdy hravě zas
setkává, jichž úhoz hodinový ale je na vteřinu
stejnf'·

Jen že neměla jim bít povždy hodina stejná.

Věděli, co je konečně očekává? Věděli, že je
předčasná smrt losem jich kmene? "Koho smrt
leká, nestane se nikdy velkým I" Oni ale se jí
nelekali, nebot rostli odhodtaně, byli už hezky
velcí'. Tu se stalo, před několika teprv týdny, že
přišel muž oděný rouchem bílým, trochu krví
pokap'aným, a vzal jednoho z nich násilně s
sebou.Nehot hospodář byl je oba koupil na dluh, na
splátku v pozdní pod'zim. a teď: prodal jednoho,
aby strženými penězi otrokáři zaplatil oba.

Zůstat vepřfk osířelý sám, se svrm bolem.

Brzy se rána mysli zasazená ale zase zhojila
balzámem lásky, jakái pojednou rozkvetla v prsou
hospodářů. Zlatolesklých otrub bylo do přesy.
cení, řeka nejkrásnějších pomyjí proudila se
ko
82