PŘED VÁNOCEMI.

medím v blátivém městě, ale myšlénky mé
S . letí ven do volného, světlého kraje. Jen
_ _ ,_ tam, jen tam je síla poesie! V Praze se
dnes a zítra sice za příčinou Vánoc
zabíjí také, ale jsou to zjevy jen prajednotlivé,
chudě rozseté sedmikrásky na podzimně pustém
drnu. Nebol v Praze je chov vepřových existencí
zapovězen co nejpřísněji a vzorně přísný
magi-strát netrpí ho nikde a přihlíží všude ostražitě 
leda tam nepřihlíží, kde nechce.

Ale venku! Venku je dnešek či zitřek
slavnost upřímná. Velká, připravovaná, očekávaná.
Kdyby obětní vepřík neměl několikerou obálku
tuku, byl by musil po celé poslední tři neděle
cítit, jak každý pohled hospodářův i' e aksamitově
měkký, jak ho hospodyně láskyp nýma svýma
očima zrovna hladí. Zažil v domácím tom kruhu
v celku dobré časy, to musí říci. Jednoho dne na
jaře - kdy, na to se už určitě nepamatuje @
přihnal ho jakýs chlap otrokář s celým houfem
rochtajících soudruhů do vesnice. Ani
nepozoroval, co vlastně se s ním děje; náhle však byl
s jedním ještě druhem oddělen od ostatních a hnán
k jakémus stavení. Zde byli oba ihned zavřeni
do čekajícího na ně chlívku. Brzy tu zdomácněli.

6

81