TŘI KRÁLOVÉ.

0řetnr' šlím o "Třech králích". Zr.ovna před
p, pů hodinou byli II mne. Zaklepali dvor~
. 'ně a sotva že jsem otevřel, ohlásili se
sami slovy: "My tři krále, my jdeme
k Vám! - K Vám! A já myslel, že králové
každému tykají!

Ustoupil jsem v slušné uctivosti do pokoje
a oni šli za mnou. Zůstali stát hned u dveří,
snad jim byla prostá má jizba až příliš .chuda.
Já ale, překonán dojmem nenavyklým - králové
mne navštěvují velmi zřídka - klesl jsem na
sedadlo. Stáli a zpívali si. Naslouchal jsem, hleděl
jsem - ba vpíjel jsem se v jich vznešené,
královské postavy. Každý z nich byl vznešený skoro
přes loket. A bylo mně, jako by jizbou vanula
peruť velebnosti.

Dozpívali a nastalo ticho. Poněkud trapné,
přiznám se. Monarchové koukali se na sebe,
začali přešlapovat a na jejich tváři jevila se jakás
ouzkost. To je zcela přirozeno, neboť "ba velmi
úzkostně stoji se to na výši lidstva," stojí
napsáno u Grillparzra. Cítil jsem, že konečně se
musím odhodlat a začít. Ale o čem jen honem
mluvit!

.,Monarcho," pravím konečně k tomu, o
kte
78