sedí", řiká se tomu Manča. Váží to as půl třetí
libry, má to oči jako trnky a jí to v kávě "housku
i chleba", jak teta tvrdí. Když vejde někdo s
lesknoucími se brejlemi na nose nebo s hořícím
doutníkem v ústech, otáčí se Manča po tom lesku
a matka poznamenává s obdivem, že Manča "se
kouká".

Dlouho již a s namáhá nim přemýšlím, proč
asi přítel sobě tu sbírku dětí zřídil. Nevím podnes
žádnou příčinu rozumnou, vždyť se to všechno
nehodí ani pro akvarium I Někdy se ve mně budí
myšlenka černá, děsná. Marně ji odpuzuju, vždy
se zas na mne rozšklebí. A bohužel vždy ji
podporuje celá řada hotových událostí. Ale myslit si
něco takového o svém nejmilejším přiteli -

Přec se nemohu té myšlénky zbavit také teď.

Snad je on vlastně mým nepřítelem, snad má ty
děti k vůli mně. Co metlu na mne. - Když
nemám ve veřejnosti pokoje, abych ho neměl rtaké
doma. Abych nemoh' tiše psát, tiše číst, abych
se nemoh' ani vyspat.

Od rána do večera kvikot, křik, pláč a
výskot. Nikde není pro ukonejšení řvoucí Manči tak
příhodné místo jako na mé chodbě. Nikde není
pro schovávání se tak vhodný kout jako mezi
předními a vnitřními dveřmi mého pokoje, a vrzání
trvá po celý den. Do žádných dveří nebouchá se
to velkým míčem jako do mých. Nikde po celém
domě není pro hudební produkce na buben,
dřevěnou trubku, píšfalu a řehtačku tak akustického
místa jako zrovna před mým. pokojem. A když
sestra vidí nezbytnost dát sestře pohlavek, odbude

76