mám ale leklo. Denně mne upomíná padesátkrát,
hledá po postelí, za kamny, je-li tam živý kM,
zpřevrací všechno - neboť to se rozumí samo
sebou, že v mém pokoji je vlastně všechno jeho.
Nevím, jak to s tím koněm skončí, budu musit
zadat k Svatoboru o příspěvek.

Jarouše považují jaksi za hlavu rodiny. Musí
se říci, že panuje přísně. bezohledně. se stálým
ohledem jen na sebe. Je "neobyčejně duchaplný",
jako všichni panovníci. Jeho zbožňující jej pod·
daní kolportují s nadšením každé slovo jeho.

"Tak se podívejte, on řek': "Maminko. jdi
pro masol" sdělovala ondy matka se zářícím
obličejem.

"Tak se podívejme I" zvolala teta s nelíčeným
obdivem.

" To je kluk," liboval si otec.

"Což tenl" stvrzoval dědeček a starobný jeho
obličej rozjasnil se pro celou hodinu.

Když se matka na Jarouše zahledí, sklesnou
jí ruce do klína, výraz nevýslovné spokojenosti,
řeknu osobní dokonalosti, rozestře se po tváři
její. Ruee jí sklesnou do klínu, jakoby chtěla říci:

T eá už nepoúebuju o pranic ve světě clĎát.

Je tomu as půldruhéhoroku, co Jarouš vzal
otěže vlády do rlfkou. InsfaHace děla se také jinde
prý oblíbenou formou prvních kalhotek. Byla to
slavnost, bylo nadšení I

"Viděl ho už pán 1" ("pán" jsem já.) "A co
řek' 1" - "Viděl •. ho už domovnice 1 A to řekla 1"
"Viděla ho hokyně 1"

Pak je tu ještě něco maliěk~ho, te, co "už

15