Po horáka s vozíkem sem a tam, Pohorák se s
"panem kaprálem" neúnavně hádá, konečně nalezeno
oústo. Někdy míval Pohorák na trh také zajíce,
máslo, vejce mimo drůbež, dnes měl jen zabité
slepice a holuby. Drůbežnictví bylo jeho hlavním
obchodem. Po horák byl tím zvláštním, ne valně
příjemným zápachem, jaký domácí drůbež má,
celý prosáklý, atmosféra kolem něh" měla na
několik kroků zcela určitý ráz svůj.

Pohorák byl již silně přes padesát. UČinil·li
sobě čtemíř dle něčeho 'dříve pronešeného ponětí,
že Pohorák vynikal jakous postavou mohutnou,
lituju, že musím obrazotvornosti jeho dát zcelá
určité meze. Pohorák nevypadal tak, jako by ~e
v jízdárně chtěl s herkuly rvát o cenu. Byl
postavy málo nadprostřední, k týlu poněkud nahrblé,
a víc suše kostnaté než složité. Jeho suché tváře
byly neštovicovými důlky tak zďobány, že by
dobrosrdečnější člověk byl snadno mohl
připadnouti na myšlénku poradit mu, aby si tváře dal
trochu vydláždit. Na těle měl Pohorák drobně
kostkovaný, modravý k:abát, jenž alei&na některých
~ístech, hlavně na zádech pod límcem a na levém
rameně vypadal už jako nekostkované vyschlé
bláto, pak umouněné hnědé pantalony" dole 'IIždy
hezky vyhrnuté, třeba by nebylo pršelo už od
osmi. 'neděl. Hlavu kryla v zimě v letě soukenná,
temnáéepice, z jejíh.ož, lemu vyčuh~vala ~astrčená

akcízová poleta. ,

Pohorák ustlal ~lámy pod vozík dosUnu a
pes se na ni stočil. Pak vyndal a rozložil po
vozíku své zboží. A pak se trochu narovnal a rozhlíď.

64