Ulehla na lože, na kterém jí bylo celé její
bo
hatství vymřelo.

Zde ležela nebohá ta vdova, odnikud pomoci,
ba ani nikdo, kdo by vody podal. JedinouJ·ejí
útěchou bylo, že nepřežije alespoň na dlouho ětí
svých.- __o

Horkost nevýslovná rozpalovala celé její tě.
10; konečně cítila, jak podivná mdloba se po
všech oudech rozkládá a oud po oudu jak
odumírá.

"Ach drahé moje děti," vzdychla sobě, "já
vám posloužila, mně ale nikdo neposlouží, já vám
dala umíráčkem zvonit, kdož by mně to dal!"

Sotva že domluvila, zazněly všechny zvonky
Lorettanské a jejich zvuky vždy mocnější a moc·
nější splývaly v tak krásné a dojemné - písně, jako
by to sami andělé zpívali.

"Dušičky mých dětí," zašeptala umírající
vdova a skonala - - - - - - - - - - Č
Od toho času zpívají Lorettanské zvonky.

Obrazy ži<'o/a 1860.

16