o LORETTANSKÝCH ZVONCÍCH.

m e tomu už několik set let nebo jak dlouho,

J když žila na "Novém světě" jistá chudá
vdova. Co jí to bylo platno že byla
pracovitá a hospodářská, když měla až přiliš
mnoho dětí! Každý ví, že mají Lorettanské věže
mnoho zvonki'J; právě tolik měla ale i ta vdova
dětí a říkala tedy robátkům svým "Lorettanské
zvonky". Tenkráte ale zvonky ty na věži nehrály
ještě písně, odbíjely jen rozdílné časy denní; ty
větší z nich celé hodiny, menší každou čtvrt.
Vdova říkávala, že je to s jejími zvonky doma
zrovna tak; ty větší prý už dočkají, menší ale že
každou chvilku něco chtějí. Jediný poklad chudé
vdovy byla šňůra stříbrných penízků, jichž právě
zase tolik bylo jako jejích dětí. Byla je obdržela
od kmotřinky bohaté a uschovávala je dětem,
každému jeden na památku.

Nastala nakažlivá nemoc v Praze. Zuřila
nejvíce mezi chudým lidem a tento ve svém
zoufalství tvrdil, Že to boháči jedem nastrojili, aby
byl vyhuben.

Konečně se tknula nákaza i rodiny vcloviny.

Nejstarší hoch se roznemohl. Matka byla takměř
zoufalá, nebol milovala všechny děti stejně a
nepomýšlela na to, že jí dítětem i starostí a
nama
14