jejich šatu, každý rázovitý obrat jejich řeči ; proto
Malá Strana 30 a 40 let žije tak plně před očima
Nerudových čtenářů.

Láskyplná a důkladná ta pozornost Nerudova
založena jest na opravdovém smyslu pro skutečnost.
Nic není Nerudovi tak nepatrným, tak všedním, tak
každodenním, aby se do toho nezahleděl a nepostřehl
v tom řadu nových, dotud nepovšimnutých rysů. Co
se zdá jiným spisovatelům velkolepým, vznešeným,
vzácným, to Nerudu příliš nezajímá. Za to dovede
Neruda odkrýti pod domněle nicotným a malicherným
povrchem odlesk obecného osudu a světlo pravé
lidskosti. Nerudův smysl pro skutečnost sloučen jest co
nejtěsněji s Nerudovou důvěrnou a soucitnou láskou
ke všemu, cokoliv pozoruje a čímkoliv se zabývá.
Nerudovi není pranic lhostejno; na vše pohlíží jako
něžný přítel, jako chápající a odpouštějící člověk, jako
básník lidumil. Vyšel sám z prostičkého lidu, o němž
vyprávi: jak by neměl s ním cititi? Kus jeho
mladosti leží ve všem, co líčí z Malé Strany - a sama
tato vzpomínka činí mu příběhy, lidi, místnosti
drahými. Neruda, vyvolený místr drobnokresby, miloval
drobné věci, drobné příběhy, drobné lidi a teprve
v nich nacházel naplnění své všeobsáhlé lásky k
skutečnosti a lidstvu. Kdo chce s porozuměním čísti díla
Nerudova, nesmí býti bez této něžné lásky ke všemu
nepatrnému, ke všemu lidskému.

12