nemají daleko toho významu. Jsou však velmí důležité
pro poznání Nerudova názoru o životě soukromém a
národním, neboť spisovatel zabýval se v nich vším, co
jej obklopovalo a zajímalo. O všem řekl vtipně a stručně
své mínění, vše podepřel svými vědomostmi a
vzpomínkami, pro všecko uvedl vážný neb žertovný
příklad z knih neb ze života. Nejraději se bavil se svými
čtenáři o pražských poměrech, o starých zvycích a
pověrách, jak se poutaly k svátkům a slavnostem
ročním, o kuchyni a o kroji, o lidovém životě; často
vplétal do svých besídek dětské své vzpomínky. Při
tom za lehkým a namnoze smělým žertem ukrývá se
v Nerudových feuilletonech vždy snaha vychovati
čtenářova ducha a srdce, nadchnouti jej pro svobodu
národní, náboženskou a společenskou, učiti jej
lidumilnosti, shovívavosti a laskavosti.

Ačkoliv, jak jsme viděli, Nerudovy knihy, psané
řečí nevázanou, liší se značně obsahem i slohem,
přece shledáváme v nich mnoho stejných předností,
jež můžeme společně nazvati vlastnostmi Nerudova
umění vypravovatelského.

Nerudovy povídky a črty, cestopisy a besídky
jsou vesměs psány lehkým a srozumitelným jazykem,
přímo odposlouchaným každodennímu hovoru na ulici,
na tržišti, v krámě. Řeč jejich nemá sice jemné
uhlazenosti ani vybraných ozdob, jaké shledáváme u
spisovatelů, kteří čerpají svou řeč z knih a uměle ji
strojí; za to Nerudův jazyk působí jakousi šťavnatou
plností, bezprostředností svěžestí a jadrným životem.
Neruda dovede svou lehkou a prostou mluvou vy·
jádříti i citlivou něhu i zábavný žert a vystačí svou
řečí nejen tehdy, když o lidech vypravuje, nýbrž i
ten
10