plnou něžností o nepatrných postavách Malé Strany
v 30. a 40. létech minulého století a pronikají až
k srdci a k osudu těchto zapomenutých a každodenních
lidiček, které básník opravdově miluje a velice žívě
zobrazuje.

Vedle povídek jsou cestopisné obrázky
nejcennější z Nerudovy prosy. Také cestopisy ty zabírají
dva svazky. "Obrazy z cizin,," a "Menší cesty".
Neruda, jenž poznal nejen Německo, Francii a Italií,
nýbrž i evropské, asijské a africké pobřeží
Středozemního moře, dále Egypt a Palestinu, vypsal s
poutavou barvitostí, s důkladnou znalostí lidu a kraje
v přítomnosti a v dějinách, s jasností a živostí, s
neutuchajícím vtipem v řadě črt, svoje cestovní
zkušenosti. Čtenář, jenž se rád odevzdává průvodu tak
duchaplného, tak vzdělaného, tak rozmarného vůdce,
nepozoruje ani, že Neruda jej vzdělává, osvěcuje,
poučuje, neboť vypravování jest lehounké a hravé,
žertovné a zábavné. Není mezi českými cestopis ci hned
druhého, jenž by čtenářům mohl býti tak výborným
společníkem.

Již v těchto cestopisech vystupuje spisovatel v
popředí všeho vypravování a rozmarně se baví s
čtenářstvem; ještě více pozorujeme tuto důvěrnost v
besídkách čili feuilletonech (čti: fejtonech) jež po 30 let
(1860-91) Neruda psával do denních časopisů, hlavně
do "Národních Listů". Sám vybral z nich nejlepší a
vydal je v knihách nazvaných "terly hravé a dravé"
a "Studie krátké a kratší"; po jeho smrti vyšly
další svazky. Ježto Neruda musíval tyto besídky psáti
na rychlo, často i v mrzuté náladě, nemohl jim
věnovati tolik péče jako svým pracím básnickým. a proto

9