a podnětné kritičnosti, jimiž uvedl profesor filosofie český duševní i
politický život v kvas a var. Končí se malbou provedenou v Akademii z jara roku
1923, kdy kmetný mudřec-státník klidným a chladným pohledem zraků
zároveň zamýšlených i energických pozírá před sebe, jakoby se svou
svrchovanou inteligencí odděloval ode všeho okolí a tvořil mezi sebou a národem
přehradu, jakou Platon předpisoval vladařům myslitelům. Ale 'nejen Max
Švabinský sám, nýbrž všecek národ uznal za definitivní podobu svého
presidenta tu, která z kresby, vytvořené na počátku roku 19 I 9 na pražském
hradě, byla provedena dřevorytem, aby se pak ve statisících reprodukcí rozletěla
po školách a úřadech,domácnostech i místnostech veřejných.

Tento krásný, štíhlý muž, lehounce nahrbený léty a zase vzpřímený
vznešeností svého poslání, jest opravdu Osvoboditel, jenž se vrací s vavřínovou
snítkou ke svému národu. Učenec a filosof opírá se o dubový stůl, na jakém
po celá desetiletí psal knihy, články, noviny, avšak, hle, na desce stolu leží
mapa nového národního státu, který ho nazývá svým tvůrcem a na mapě
ověnčena přilba Masarykových spolubojovníků. Šatem i držení zůstává
president demokratické republiky osobou přísně civilní, ale hlavou, na níž
umělec shrnul celý proud klidného světla, daleko přerůstá občanský průměr. Na
vysokém čele bytuje důvtip myslitelův; pronikavýma očima se přihlašuje
dávný kritik; na úzkých a energických rtech, jakoby připravených k
poselství, poznáváme muže činu. Je tu.prostota moudrosti, monumentalita klidu,
klasičnost shody mezi vnitřní individualitou a jejím tvarovým výrazem.
Velký umělec stojí zde bez námitky na výši svého dějinného úkolu.

* * *

Českým osobnostem, českému duchovnímu životu věnoval Max
Švabinský takměř výhradně své podobiznářské umění. Výjimky jenom potvrzují
pravidlo: německý lyrik Hugo Salus opěvoval opětovně Prahu s jejími
elegickými vzkazy is jejím lidem; rakouský státník Arnošt Korber usiloval

32